MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
Fakulta sociálních studií
Katedra environmentálních studií
Souvislosti ekologického chovu včel v České
republice
Bakalářská práce
Vypracovala: Ludmila Horňáčková, Dis.
Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.
Brno 2010
2
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím
uvedených literárních zdrojů.
V Brně dne 28. dubna 2010 ...............................................
Ludmila Horňáčková, Dis.
Rozsah práce:
3
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D. za odborné vedení práce. Mé poděkování
patří MVDr. Janě Horňáčkové se Státní veterinární správy České republiky za
cenné odborné rady a připomínky a také za podporu a povzbuzení. Stejný dík
patří rodičům za podporu.
4
ANOTACE
Tato práce se zabývá včelařstvím v České republice a to v souvislosti s ekologickým chovem
včel. Jejím cílem je podat zprávu o nárocích a podmínkách, které ekologické včelařství dle
platné legislativy vyţaduje. Práce má charakter rešerše. Struktura práce odpovídá jejímu
názvu. První kapitola se zabývá poznatky o ţivotě včel a popisuje práci včelaře v průběhu
celého roku. Důleţitou součástí kapitoly je text věnující se nemocem a škůdcům včel. Druhá
kapitola pojednává o souvislostech ekologického chovu u nás. Je zde obsaţen přehled
pravidel ekologického chovu včel. V průběhu práce autorka poukazuje na problémy, které se
vyskytují v současném včelařství v České republice, a srovnává konvenční včelaření
s ekologickým.
ANNOTATION
This thesis deals with beekeeping in the Czech Republic in connection with organic
beekeeping. Its aim is to report on claims and conditions applying at organic beekeeping
under applicable legislation requires. Work has the character of research. The structure of
work in keeping with its name. The first chapter deals with the knowledge of the lives of bees
and describes beekeeper´s work throughout the year. An important part of the chapter is part
dedicated to diseases and bees pests. The second chapter discusses the context of organic
farming in our country. There is included an overview of the rules of organic farming of bees.
During discussion the author points out the problems that exist in contemporary beekeeping in
the Czech Republic and compares the conventional beekeeping and organic beekeeping
5
Úvod ………………………………………………………………….... 7
1 Základní pravidla chovu včel …………………………………… 7
1.1 Základní pojmy ……………………………………………. 7
1.2 Včelí společenstvo ………………………………………… 8
1.2.1 Matka, trubci, dělnice ……………………………. 8
1.2.2 Rozmnožování včel ………………………………. 9
1.3 Včelí příbytek ……………………………………………... 9
1.3.1 Materiál ………………………………………….. 10
1.3.2 Stanoviště úlu …………………………………….. 11
1.4 Včelařův rok ………………………………………………. 11
1.4.1 Podletí ……………………………………..…….. 12
1.4.2 Podzim a zima …………………………………… 12
1.4.3 Předjaří ………..………………………………… 13
1.4.4 Jaro ………………….…………………………… 13
1.4.5 Časné a plné léto ………………………………… 14
1.5 Opatření proti nemocem a škůdcům ….…………………… 14
1.5.1 Chov a rozmnožování ….………………………… 15
1.5.2 Varroáza včel ………… ………………………… 16
1.5.2.1 Příznaky a diagnostika …………………… 16
1.5.2.2 Opatření ………………………….……… 17
1.5.3 Mor včelího plodu ……………….………..……… 17
1.5.3.1 Příznaky a diagnostika …………………… 17
1.5.3.2 Opatření ………………………………… 18
2 Souvislosti ekologického chovu včel ………………….………… 18
2.1 Význam ekologického způsobu včelaření ………………… 19
2.2 Současný stav ekologického chovu včel v České republice
………………………………………………………...…… 19
2.3 Jak se stát ekologickým chovatelem včel ………………… 20
2.3.1 Druhy certifikátů ………………………………… 20
2.3.2 Proces získání certifikátu ekologického chovatele
………………………………………….………… 20
2.3.3 Kontrola kvality medu – předpisy pro produkci bio medu
…………………………………………….………. 21
2.4 Právní úprava ekologického chovu včel………………….… 22
2.4.1 Původ včel ……………...……………………….… 22
2.5 Umístění včelínů ……………….………..….……………… 23
2.6 Výţiva ……………………………………………………… 23
6
2.7 Řízení chovu a označování ………………………………… 23
2.8 Vlastnosti materiálů pouţívaných ve včelařství
……………………………………………………………….24
2.9 Prevence chorob a veterinární péče …………………………25
Závěr ……………………………………………………...……………. 26
Jmenný rejstřík …………………………………..………………….… 27
Literatura …………………………………………………………….… 28
7
ÚVOD
Med, nejznámější produkt včel znali jiţ staří Egypťané, kteří vyráběli první hliněné úly
podobné kmenům stromů, jeţ byly přirozeným příbytkem lesních včel, a dokonce s nimi
kočovali podél břehů Nilu. Uvědomovali si důleţitost jejich činnosti pro dobrou úrodu, pro
kterou jsou však včely dodnes u nás nedoceněny. Římané znali hodnotu vosku i propolis a
také onemocnění hnilobu včelího plodu, které se bránili stejně jako my dnes – likvidací celého
úlu (Kubišová, 2005). Včelaření je u nás rozšířeno především formou zájmové činnosti, v naší
zemi se jím zabývá na 53 tisíc lidí různých věkových kategorií a 97% z nich se sdruţuje
v Českém svazu včelařů a chovají 98,8% ze včelstev (Veselý, 2009), který sdruţuje včelaře
od roku 1951. Významnou institucí je Výzkumný ústav včelařský, s.r.o., Dol, který se zabývá
především výzkumem chorob včel a podrobnými rozbory medu.
Ústředním tématem mé práce je téma ekologického chovu včel. Na první pohled se můţe
zdát, ţe na včelaření přece není nic proti přírodě a jejím zákonitostem. Med je přece přírodní
produkt. Mnohý zkušený konzument ví, ţe i v medu jsou velké rozdíly, které se neodvíjí od
druhu medu, ale péči, která je medu a včelám věnována. Včelař zasahuje do ţivota včel a
proto i zde mohou vznikat situace, jeţ vyvolávají otázky etiky chovu.
1 Základní pravidla chovu včel
1.1 Základní pojmy
Nejdříve definuji základní pojmy, které ve své práci pouţívám. Zákon rozděluje včelaře na
profesionální a ostatní, přičemţ kritériem je počet chovaných včelstev. Profesionální včelař
hospodaří více jak se 150 včelstvy. Ve své práci obecně mluvím o osobě, jeţ med
vyprodukovanými vlastními včelstvy poskytuje za úhradu jiným. Další pojem je samotný
ekologický chov včel, kterému je věnovaná celá kapitola, kde uvádím jeho různé podmínky a
předpoklady. Dalším pojmem je med. Definice medu dle legislativy (vyhláška 76/2003
v platném znění) zní: „med je potravina přírodního sacharidového charakteru, složená
převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při
sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice),
nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se
svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech“. Med je
8
tříděn z hlediska metody zpracování1. Nejčastější metodou získávání medu je vytáčení.2
Z hlediska dalších úprav rozlišujeme med pastový a med filtrovaný a z hlediska původu medu
med nektarový, med medovicový a smíšený (Přidal, 2005).
1.2 Včelí společenstvo
Včelstva, jak se nazývají seskupené společně ţijících včely představují jeden ţivoucí
organismus, kde kaţdý jedinec zastává svoji roli a se společenstvím je neoddělitelně spojen.
Hlavní charakteristiky včelstva jako trvalého společenstva jsou: existence kast, stálost
společenstva i v období sníţené produkce, trvalá péče o plod a neschopnost přeţití jedince
mimo společenství a nakonec rojení jako projev reprodukce. (Přidal, 2005). Včelstvo je také
označováno jako superorganismus a to na základě sloţitosti genetické struktury celého
společenstva (Čermák, 2009). Následující kapitola se věnuje způsobu ţivota včel a jejich
přirozenému chování.
1.2.1 Matka, trubci, dělnice
Včela medonosná (Apis mellifera) patří do třídy hmyzu (Insecta), řádu blanokřídlých,
(Hymenoptera), čeledi včelovitých (Apidae), rodu včely (Apidae). Včela medonosná je
rozšířena v různých poddruzích po celém světě (Kubišová 2001). U nás se vyskytuje poddruh
včela kraňská (Apis meliffera subsp. carnica) a to především na jiţní a východní Moravě
(Gruna, 2009). Počet jedinců jednoho včelstva můţe dosahovat aţ k 60 tisícům. Jako
v kaţdém společenství, i zde platí vnitřní zákonitosti. V následujících podkapitolách se
pokusím shrnout základní poznatky o ţivotě včelstva a o jednotlivých rolích, které se v úlu
naplňují.
Kaţdé společenství má svoji jednu matku, oplodněnou včelu, která jediná můţe klást vajíčka a
rozšiřovat včelstvo. Počet nakladených vajíček můţe dosáhnout za den aţ 1500 kusů.
Královna je v době snubních letů3 oplodněna 6 aţ 10 trubci, kteří jinak nemají v úle další
aktivity. Oproti krátce ţijícím dělnicím (6-9 týdnů, v zimě 7-9 měsíců) můţe matka dosáhnout
věku aţ čtyři roky.
1 Podrobně o rozdělení medu najdeme ve vyhlášce č.76/2003 Sb. v platném znění
2 Další druh medu je med vykapaný z plástů, plástečkový a lisovaný
3 Viz kapitola 2.1.2
9
Veškerou práci v úle obstarávají dělnice - mladušky. Zajišťují především péči o plod, mladé
trubce a matku, kterou krmí a udrţují v čistotě. Starají se o úklid v úle a ochranu před vetřelci.
Důleţitou činností je udrţování vhodné vlhkosti a teploty v úle. Dělnice vylučují vosk, staví
plásty, čistí starší, po vylíhnutí plodu. Tyto dělnice také přijímají nektar a zpracovávají jej
v med. Některé dělnice zastávají úlohu tzv. - létavek. Létavky mají hlavní úkol: přinášejí do
úl vodu, rouskovaný pyl, nektar a propolis (pryskyřnatý tmel), ve včelstvu se jedná zhruba
o polovinu z celkového počtu jedinců. Ať mladušky nebo létavky plní své úkoly, platí
pravidlo, ţe jejich pozice se mnohou vyměnit. Létavky mohou pomáhat mladuškám a to
například při nepříznivém počasí nebo v noci (Veselý, 2009).
Mezi včelami probíhá komunikace několika způsoby. Hlavním nosičem informace jsou tzv.
feromony produkované matkou. Feromon je spojníkem všem jedincům včelstva, podle
kterého se včely navrací zpět a pociťují neustálé vzájemné propojení. Dalším velmi důleţitým
způsobem komunikace jsou tzv. „tanečky“ při kterých včely ukazují ostatním včelám kde se
nachází nové zdroje potravy nebo vody.
1.2.2 Rozmnožování včel
Ţivot včel je obestřený ještě mnoha neprobádanými kouty. Jeden z nich se týká jednoho
způsobu mnoţení, tzv. dělení včelstva – rojení. Rojení je přirozená součást ţivota včel, kdy
z úlu vylétnou mladé matky, aby zaloţili svá vlastní nová včelstva. V této chvíli mají včely
přirozeně nejsilnější pud stavět plásty.
Snubní let je chvíle k oplození matky průměrně 6 aţ 10 trubci. Můţe se konat i vícekrát.
K páření trubců s královnou dochází ve výšce aţ 30 metrů nad zemí. Po spáření se vrací
královna do úlu a začne klást vajíčka připravených do buněk, z nichţ se začnou líhnout nové
mladé dělnice. Pokud klade matka neoplozená vajíčka, líhnou se z nich trubci. Včela je
biologicky zařazena mezi hmyz s proměnou dokonalou - holometabolií4 a vývoj tedy probíhá
přes vajíčko, larvu, kuklu a nakonec dospělce. O plod se starají jen dělnice. Celková doba
vývoje nového jedince trvá 21 dní u dělnic, 16 dní u matky a 24 dní u trubců. Velikost a
umístění nakladených vajíček se u matek, dělnic i trubců liší, stejně jako velikost buněk, kam
jsou kladena. Zde můţe včelař poznat, ţe se blíţí doba rojení – po zavíčkování prvního
matečníku buněk, kde se vyvíjí nové matky.
4 holometabolie
10
1.3 Včelí příbytek
Včelí úl je člověkem vytvořený příbytek, který slouţí k ochraně včelstva před nepříznivým
počasím a je místem pro rozvoj včelstva. Z pohledu včelaře pomáhá lépe o včelstvo pečovat a
usměrňovat jeho vývoj k maximalizaci výnosu medu. Přirozeně si včely staví příbytek
kulovitého tvaru, protoţe i v úle se sdruţují do tvaru koule. Vnitřek úlu, vystavěný včelami se
nazývá včelí dílo (Veselý a kol., 2009).
Úly mohou být různé. Kamler a spol. (in Veselý a kol. 2009) uvádí následující systémy úlů:
stojany, leţany.5 Autoři dále popisují úly, které pouţívají naší včelaři. Jedná se o Tachovský
úl, Třeboňský úl., úl moravský, úl Budečák, úl Tatrana zasouvací úl Z-11. Včelař se pro typ
úlu rozhoduje na základ plánu, jak bude včelařit, zohledňuje počet plánovaných včelstev, zda
Dnes je nejvíce rozšířen způsob včelaření pomocí tzv. nástavků6. Základním principem je zde
vkládání nástavků, které umoţňují snadnou manipulaci při zásazích do úlu. Dá se rozšiřovat
podle potřeb úloţného prostoru pro zásoby medu, které včely v době nejsilnější snůšky tvoří.
Včelař vybaví úl jednotlivými nástavky, které mají v sobě vloţeny tzv. mezistěnami, předem
připravené a pláty z včelího vosku s vylisovanými základy buňky. Tyto mezistěny nejsou
nezbytné. Včelaři je uţívají pro zpřehlednění včelího díla, které je tak pravidelné namísto
přirozeně vystavěných plástů. Nevýhoda mezistěn je také v jednotné velikosti buněk, které
mohou stimulovat vývoj včelího těla k větší či menší velkosti. Změna těla můţe být příčinou
sníţené schopnost odolnosti včel proti parazitům a nemocem kde můţe být nataţen drátek pro
usnadnění výstavby. Dělnice v mezistěnách vytváří charakteristické pětiúhelníkové buňky
z vosku. Buňky slouţí mnoha účelům – vyvíjí se v nich nové včely (zavíčkové buňky) nebo se
zde ukládají zásoby pilu (nezavíčkované) a medu.
Nástavkové včelařství skýtá mnoho variant velikosti nástavků. V našich krajinách se
pouţívají nástavky vyšší nebo niţší. Niţší nástavky dosahují výšky maximálně 20 cm. Do
roku 1990 se výrobou úlů zabývalo Bednářské a včelařské druţstvo Brno. V současné době
existuje více výrobců, kteří kromě tradičních rozměrů ve většině nabízí moţnost zhotovit úl
5 Stojany mají medníky, prostory, kam včely ukládají v době sezony zásoby, uloţené nad plodištěm, kde se
vyvíjí nové včely a leţany mají medníky po stranách plodiště.
6 Nástavky
11
na míru. V rámci mé práce se nebudu zabývat podrobněji velikostmi nástavků. Nyní nastíním
některé výhody včelaření s vysokými nástavky.
Vysoké nástavky se pouţívají od roku 1967, kdy zhotoveny ve včelařském středisku
v Tachově.7 Mezi přednosti patří podle Kamlera (2009) snadná manipulace a výroba
nástavků. V rámci zásahů do včelstva vysoké nástavky umoţňují rozšíření včelstva o další
nový nástavek a roj má v zimě lepší podmínky drţet se v chumáči mezi uličkami a pevnost
plástů v rámcích umoţňuje bezpečné kočování vytáčení medu.
1.3.1 Materiál
Tradičním materiálem pro výrobu úlů je dřevo. V rámci zvýšené ochrany včel před chladem
jsou v současné době pouţívány i umělé materiály s vyšší schopností tepelné izolace jako
například sololit, polystyrén, dřevotříska (Bentzien, 2008). Včelař by měl pečlivě vybírat
i nátěry, kterými úl ošetřuje. Více se problematice pouţívaných materiálů budu věnovat
v kapitole 3.5. Vlastnosti materiálů pouţívaných ve včelařství.
1.3.2 Stanoviště úlu
Hlavním produktem včelstva je med. Jeho kvalita, chuť a barva se odvíjí přednostně od druhu
snůšky, tedy druhu rostlin, které včely opylují. Stanoviště, které si včelař vybere je zásadní
z pohledu poţadavků, jaké na med máme. Včely jsou hmyz, který je věrný jednomu druhu
květu, dokud poskytuje snůšku. Proto je moţné získávat od včel např. med akátový,
kaštanový, řepkový apod. Včelař umístí své úly tam, kde jsou tyto stromy v době jejich květu,
ihned po odkvetení, pak vytáčí med, který tomto období vznikl. Samozřejmě nelze získat
100% např. akátový med, vţdy se i v druhovém medu mohou objevit pylová zrna jiných
rostlin. Druhové medy se hodnotí podle převaţujícího procenta pylových zrn. Obecně
nejlepším stanovištěm pro včelí úly jsou prostory, kde bude dostatek včelí pastvy8 a zároveň
se jedná o místo chráněné před prudkým větrem a jiným klimatickými výkyvy. Je nutné dbát
na dostupný zdroj vody, kterou včely sbírají.
7 Včelařství, s. 141
8 Včelí pastva je soubor rostlin, které postupně kvetou v období jara aţ do podzimu a včelám poskytují
kontinuální přísun pylu a nektaru. (Haragsim, 2008)
12
1.4 Včelařův rok
Chov včel má svůj rytmus, který je těsně spjatý se změnami teplot a obdobím, kdy kvetou
rostlin. Mluvíme o fenologickém9 členění včelařského roku, tedy takovém, který je zaloţený
na sledování ţivotního cyklu rostlin (Veselý, et all. 2009). Včelař musí respektovat toto těsné
spojení s přírodou. Postupem času získá zkušenosti se včelstvy, které mu pomohou lépe
porozumět potřebám včel a zároveň naplnit očekávané výnosy. Včelařovi zásahy by měli být
v souladu s dynamikou rozvoje včelstva, aby byl zachován předpoklad úspěšného
Včelařův rok se skládá z následujících období: podletí, podzim, zima, předjaří, jaro, časné
léto, plné léto. Jednotlivé fáze nejsou přesně ohraničeny, naopak jejich počátek či konec se
odvíjí od aktuálních vegetačních podmínek. Kaţdý rok je tedy pro včelaře jiný, někdy jsou
cykly rychlejší jindy naopak. Včelař by proto měl rozumět nejen ţivotu včel, ale také
rostlinám a jejich ţivotním cyklům. Porozumění včelařskému roku nám pomůţe lépe pochopit
těsné sepjetí včelaření s okolní přírodou a také se nám ukáţe, ţe i ve včelaření vznikají etická
dilemata a otázky, které se týkají ochrany ţivota včel.
1.4.1 Podletí
Podletí je ústředním bodem fenologického členění včelařského roku. Jedná se o období ţní,
kdy na polích vládne sklizeň. Kalendářně máme na mysli období od poloviny července do
srpna, popřípadě začátku září (Kramler a spol., 2009). Podletí se vyznačuje nízkou snůškou,
která můţe být navýšena snůškou z jehličnanů10 nebo například slunečnice, jetel, starček
v lesích a pámelník (Kramler a spol.2009). Dělnice vyhánějí z úlu trubce, jeţ by jim ubírali
zásoby. Nastává příprava na období klidu: „Včelstva se připravují na zimu, přemisťováním
zásob medu a pylu a zpracovaného cukru, začínají vytvářet zimní středisko“ (Kramler a spol.,
2009). V tomto období je důleţité pro včelaře zkontrolovat, zda se ve včelstvu vyskytuje
oplozená matka, bez které včelstvo nemůţe přezimovat. Dále se kontrolují zásoby medu a
pylu, popřípadě cukru. Pokud by snůška ustala velmi brzo, včelař zasahuje tzv.
podněcováním, jehoţ cílem je zachovat plodování a pasivní včelstvo aktivovat. Děje se tak
především přikrmováním včelstva a to buď cukerným roztokem, nebo suchým cukrem.
9 fenologie
10 Jedná se především o jedle
13
Důleţitou změnou ve včelstvu v období podletí, je vývoj dlouhověkých včel, na jejichţ síle
závisí úspěšné přezimování včelstva. Včelař musí proto zkontrolovat, zda je těchto mladých
včel v úle dostatek.
Včelařova práce dále zahrnuje zazimování záloţních matek, spojování slabších včelstev tak
aby byla schopna přezimovat. Včely jsou v tomto období náchylné ke slídění a loupeţím
medu a cukru z jiných úlů. Včelař proto musí rychle vykonat svoji práci tak, aby nepřišel
o výnos loupeţí. Znamená to vykonat vše potřebné a sníţit přístup do úlu.
1.4.2 Podzim a zima
Podzim je typický rozkvétáním ocúnů, slunečnic nebo svazenky (Kramler a spol. 2009). Ty
mohou přinést včelstvu poslední zásoby pylu. Včelař v tomto období překontroluje zběţně
včelstva a úl připraví na zimu - utepli. Způsob uteplení se odvíjí od typu úlu. Včelstvo se
v místě poslední líhnutí plodu stahuje do chumáče, kde udrţují konstantní teplotu. Cyklus
vývoje včelstva je uzavřen.
Podzim je z hlediska zdraví včelstva důleţitým obdobím. Společně s jarem nastává včelařům
nejvhodnější příleţitost k tlumení rozvoje parazita Varroa destruktor neboli kleštíka včelího,
roztoče, který způsobuje onemocnění nazývané varroázy. Především se vkládají podloţky na
dna úlů, aby bylo moţné analyzovat, do jaké míry bude léčby potřeba. Podrobně se
onemocnění budu zabývat v kapitole
Zima je období klidu, včelař do úlu nijak nezasahuje, pouze dohlíţí, aby nedošlo k rušení
včelstva, včelař provádí pouze odebírání vzorku měli11 a uhynulých včel k povinným
vyšetřením. Včelař se v zimě věnuje údrţbě a přípravě rámků a také celkovému zhodnocení
včelařského roku do záznamů.
1.4.3 Předjaří
Období ústupu zimy je vnímáno, jako nový počátek ve vegetačních cyklech rostlin.
Rozkvétají první jarní rostliny jako sněţenky a bledule12, později se přidávají sasanky, jívy a
11 Měl je odpad jeţ vzniká při otevírání buněk se zásobami v zimním období a který propadá na dno úlu. Pro
včelaře je měl velmi důleţitý při diagnostice různých onemocnění včelastva
14
lísky (Kamler a spol. 2009), které jsou pro včely významné. Včelstvo se aktivuje, matka
počíná kladení vajíček. S rostoucí populací se zvyšuje spotřeba vody a pylu.
Včelař svoji péči o úl zahajuje kontrolou, zda nehrozí včelstvu hladovění nebo osiření. Včelař
přizpůsobuje úl k prvním proletům, které včelaři indikují stav včelstva, zda je oslabeno, nebo
Ve knize Včelařství je doporučena jarní prohlídku včelstva ve dnech, kdy je ve stínu alespoň
10°C, přičemţ se soustředí na stav zásob a sílu včelstva a také mnoţství plodu. V případě
potřeby spojuje slabá včelstva nebo přidává matky osiřelým včelstvům (Veselý et all, 2009).
Včelař v případě vzdáleného zdroje vody zajistí jiný, který bude v blízkosti úlu. Voda je
důleţitá pro rozpouštění hustých zásob.
1.4.4 Jaro
Včelařské jaro začíná rozkvětem třešní nebo srstky13, které jsou pro včely prvním zdrojem
snůšky. Kromě zvýšeného plodování se sílící populací se projevuje stavební a shromaţďovací
pud. Včelař se stará, aby včelstvu neklesly zásoby a nepřestaly tak plodovat, neboť pro hlavní
snůšku14 je potřebná jejich dostatečná početnost. Výskyt medonosných rostlin nebo moţnosti
medovicové snůšky plodování podněcují15. Tyto faktory zásadně ovlivňují výnos medu.
V případě, ţe na stanovišti po hlavní snůšce nekvete vhodná rostlina nebo strom, včelař buď
s včelstvem kočuje, nebo včelstvo podněcuje. V návaznosti na zvyšování snůšky včelař
postupně rozšiřuje plodiště a vkládá medníky, tedy speciální nástavky. Významným zásahem
včelaře do ţivota včelstva je péče o slabá včelstva. Uvádí se, ţe místo dříve doporučovaného
posilování včelstva o mladé létavky je dobré včelstva spojovat (Veselý et all, 2009).
1.4.5 Časné a plné léto
Období koncem dubna a začátkem května typické rozkvětem řepky olejky16 s navazujícím
rozkvětem akátů17. Období je pro včelaře náročné na péči, u včel se přirozeně projevuje
14 Hlavní snůšku tvoří u nás především brukev řepka olejka, která se pěstuje velkoplošně.
15 Medonosná snůška
17 Lat.
15
reprodukční nálada a zároveň jde o nejvíce produktivní období včelstva. Jedná se o období
rojení včel. Včelařům se doporučuje jako preventivní opatření proti rojení místo ošetření
matečníků, tedy jejich odstranění, ale spíše včelstvo rozdělit (Veselý et.all, 2009). Přidal
uvádí starší metody tzv. odrojovací (Přidal, 2005), kdy cílem je cílem: „zabránit vylétnutí roje
a nikoli předejít vzniku rojové nálady“ a to například vylamováním matečníků v intervalech
7-9 dnů nebo odkládání včelstva mimo úl. Jako účinnou metodu uvádí Přidal zastřiţení
křidélek matky, čímţ se zabrání jejímu vylétnutí a roj se bez ní brzy vrací zpět do úlu. Pokud
k vyrojení dojde, je potřeba usazené včelstvo sesbírat. Pokud se v blízkosti úlu usadí cizí, nám
neznámí roj, v rámci sníţení rizika šíření nemocí, především varroázy je takový roj po
omámení zničen spálením.
Předejít rojení lze rozšiřováním včelstva pomocí vkládání nástavků a také zajištěním správné
cirkulace vzduchu v úle (Přidal, 2005). Moţností je i rozdělení včelstva na tzv. oddělky, kdy
včelstvo s matkou je odděleno a bezmatečné včelstvo ponecháme jen s jedním matečníkem,
ostatní zlikvidujeme (Veselý a kol., 2009). Zde nastává opět prostor pro diskuzi, do jaké míry
je nebo není takový zásah potlačováním přirozenosti včelstva.
V období plného léta nastává pro včelaře důleţitý moment – medobraní. Provádí se za
pěkného počasí, kdy jsou létavky na pastvě. Včelstvo je na odběr medu připravené ve chvíli,
kdy víčkují zásoby – nektar nebo medovici zpracovanou na med. Včelař nejdříve odvíčkuje
plásty, které následně vkládá do medometu. Kromě medu získává i vosk a medný roztok,
který lze zuţitkovat při krmení. Včelař se musí vyvarovat odebrání všech zásob z úlu, jinak
hrozí úhyn včelstva nebo opuštění úlu. Vůdčí rostlinou plného léta je kvetoucí lípa maliská,
na polích pak kvete chrpa, hadinec, ohnice, kultury máku a jiné. (Veselý, 2009)
1.5 Opatření proti nemocem a škůdcům
Péče o zdraví včelstva se zásadně liší z pohledu ekologického chovatele včel a včelaře
konvenčního a to především z pohledu výskytu varroázy. Včelí společenstvo musí ustát nápor
nejen různých škůdců, ale i nemocí, tak aby nedošlo k oslabení včelstva nebo jeho úplného
úhynu. Vedle nemocí nenakaţlivých18 existují nakaţlivá, která ohroţují okolní včelstva19.
Nemoci zasahují dospělé jedince nebo plod, kdy není moţný vzájemný přenos. Avšak existují
18 Hynutí plodu hladem, zimou nebo přehřátím, průjem včel, zácpa včel.
19 Například virová paralýza včel, nebo bakteriální onemocnění hniloba včelího plodu
16
i taková, která zasahují obě skupiny, kam patří varroáza a aspergilóza20 (Peroutka a kol.
2009). Nemoci včel se dále dělí na infekční, způsobené viry, bakteriemi a houbami a dále
nemoci invazivní, způsobené parazity. V České republice jsou stanovena povinná vyšetření
kaţdého včelstva, aby se zamezilo rozšíření a nákaze. V současné době je pro včelaře největší
pohromou bakteriální onemocnění mor včelího plodu a invazivní nemoc varroáza, kterým se
budu v následující kapitole podrobně věnovat a to se zaměřením na způsob prevence a léčby.
1.5.1 Varroáza včel
Varroáza, latinsky Varroasis apium je invazivní onemocnění způsobené roztočem Varroa
destructor. Napaden je nejen včelí plod, ale také dospělé včely. Jedná se o onemocnění, které
se rozšířilo aţ v době 70. let 20. století z východní a jihovýchodní Indie, kde napadal včely
indické. První známka o výskytu na našem území je z roku 1978 při kontrole měli
pohraničních oblastech s tehdejším Sovětským svazem (Peroutka in Veselý, 2009).
Nebezpečí roztoče spočívá také v jeho schopnosti přenášet i jiná onemocnění mezi včelstva.
Roztoče způsobující onemocnění řadíme do čeledi Dermanyssidae a má tři vývojová stádia:
larvu, protonymfu a deuteronymfu. Včelí plod a dospělé včely napadají všechna stadia a
samičky roztoče. Varroa destruktor se ţivý hemolymfou 21, čímţ způsobuje krom poranění i
úbytek ţivin z těla.
1.5.1.1 Příznaky a diagnostika
Výskyt Varroa destruktor ve včelstvech lze dobře identifikovat aţ v případě, ţe je nakaţeno
50% podletního plodu (Veselý, 2009) a to nejlépe vyšetření měli. Vzhledem k dlouhé době
rozmnoţování parazita můţe nastat tato chvíle ţ za 2-3 roky od napadení. Včelstvo hyne při
napadení řádově tisíci jedinci. Mezi charakteristické znaky výskytu roztoče se odhalují na
mladých včelách, které se po napadení včelího plodu rodí nedokonale vyvinuté, v případě
silného napadení včelstva hynou uţ kukly.
Diagnostika varroázy je průkazná při výskytu samiček roztoče v měli. Proto je nutné vkládat
před zimou podloţky, jeţ nám poskytnou veškerou měl. Vyšetření měli se provádí
v laboratořích. Národní referenční laboratoří pro choroby včel a tedy i varroázy je
Výzkumním ústav včelařský Dol. Kaţdý včelař je povinen poskytnout měl k vyšetření, Toto
20Podrobně o varroáze dále.
21 Hemolymfa
17
opatření je zákonné.22 V letním období se vyšetření provádí po ošetření akaricidem, coţ je
účinná látka obsažená v léčivu, je to druh insekticidu. Prohlíţí se zejména spad nebo kukly. Pro
vyšetření období, kdy napadení není zcela patrné je potřeba vyšetřit 1% jedinců (Peroutka in
Veselý, 2009)
1.5.1.2 Opatření
Zamezení rozšíření Varroa destruktor je potřeba náleţitých opatření, která jsou kaţdoročně
specifikována státní veterinární správou na základě výsledků vyšetření měli z celého území
ČR. Tato opatření se provádějí plošně a stejně jako vyšetření jsou pro všechny včelaře
povinná v případě, ţe jejich včelstva jsou varroázou napadena (více neţ 3 roztoči na 1g
měli)23
1.5.2 Mor včelího plodu
Onemocnění mor včelího plodu (Hystolysis infectiosa perniciosalarvae apium) je
bakteriálního typu, jehoţ původcem je Bacillus larvae. Jedná se o plošně rozšířenou nákazu a
to v míře u 3-5% včelstev (Kubišová, 2005). Spory24 bakterie jsou velmi odolné nejen vůči
chladu, vysokým teplotám nebo suchu, ale také vůči běţné desinfekci. Ţivotnost spor
v plástech můţe dosahovat aţ desítek let. V posledních letech je výskyt moru spolu
s varroázou na vzestupu a včelař je výskyt onemocnění povinen hlásit.
Šíření moru se děje více způsoby. Jedním z nich je skrze parazita Varroa destruktor, dále
samotnými včelami a to buď sporami uchycenými na chloupcích včel, nebo alimentární
cestou tedy poţitím.
1.5.2.1 Příznaky a diagnostika
Hlavním znakem přítomnosti onemocnění ve včelstvu je změna barvy larev, které uhynuly.
Mrtvá larva se postupně mění na příškvar na dně buňky. Podobně jako u varroázy je v prvních
letech nákaza nepříliš zřetelná, dokud nedojde k náhlému vzestupu. Napadené včelstvo je cítit
typickým zápachem a do 4 let hyne (Kubišová, 2001).
22 Vyhláška
23 www.svscr.cz
24 Spory jsou latentní podobou bakterie po ukončení vegetativního stádia
18
Abychom mohli zjistit přítomnost moru ve včelstvu, je nutné mikroskopické vyšetření
uhynulých včelích larev. Na vyšetření se odesílá vzorek plástu z podezřelého včelstva.
1.5.2.2 Opatření
V současné době nejsou včelstva nijak léčena. V případě, ţe se nákaza prokáţe, je včelař
povinen jej utratit a spálit a to podle platné vyhlášky. Stejně tak je nutné spálit vše, co je
spalitelné, tedy úl a nářadí včetně oděvů. Zbytek pomůcek se důkladně dezinfikuje.
V některých státech (zejména jiţní Amerika, východní Asie) se tato choroba léčí pouţíváním
antibakteriálních látek – sulfonamidy, tetracykliny. Léčbou se sice poněkud zastaví akutní
průběh choroby, nicméně původce stále ve včelstvu přetrvává a choroba se časem projeví
znovu. Dalším negativním jevem je to, ţe rezidua pouţívaných léčiv se dostávají do medu a
tím i do potravního řetězce člověka. Dle platné evropské legislativy (Nařízení 1881/2009),
není přípustné, aby se rezidua těchto léčiv v medu a to jak v medu z konvenční, tak
ekologických chovů vyskytovala.
Po prokázání přítomnosti moru je nutné učinit i další kroky k ochraně okolních včelstev. A to
zejména zákaz kočování ve vyznačeném ochranném území (cca 5 km poloměru od ohniska
výskytu), zákaz chovu matek pro jiná včelstva, vyšetření a preventivní přeléčení všech
okolních včelstev.
2 Souvislosti ekologického chovu včel
Ve své práci se chci věnovat ekologickému chovu včel podle pravidel stanovených evropskou
legislativou a v propracované formě včleněnou do Zákona č. 204/2000Sb., o ekologickém
zemědělství. Zde se definují i Důleţité je také definovat kdo je kdo. Ekologický chovatel
včel25:„ekologickým chovatelem včel osoba, která není ekologickým podnikatelem, chová
včely v ekologickém zemědělství a je registrována v souladu s tímto zákonem“. V praxi se
jedná o takového včelaře, který splňuje poţadavky stanovené pro získání certifikátu
ekologického chovatele včel a je rgistrován an Ministerstvu zemědělství.
25 Zákon 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, paragraf 3(f), v platném znění.
19
2.1 Význam ekologického způsobu včelaření
Stejně jako u jiných odvětví ekologického zemědělství i ve včelaření se dbá především na
dodrţování tzv. welfare – neboli pohody zvířat. Důraz je kladen nejen na způsob chovu, či
zásahy do včelstva, ale také na léčbu a způsob zpracování produktů. Ekologický způsob
chovu včel přináší moţnost získat certifikát kvality, který zaručuje, ţe včely byly v nejmenší
moţné míře omezeny zásahy člověka. Co se týče kvality medu, nejsou u nás vzhledem
k přísným hygienickým i jakostním poţadavkům stanovených legislativou, rozdíly nijak
markantní. Toto se týká zejména medu původem od českých včelařů. Z mého pohledu,
nejvýraznější pozitivum ekologického chovu včel spočívá v jistotě pro spotřebitele, ţe med
pochází z oblastí, kde jsou včelíny umístěny v dostatečné vzdálenosti od moţných zdrojů
znečištění.
Další význam ekologického chovu včel nalézám v moţnosti zvýšení atraktivity včelích
produktů nejen pro trh v České republice, který je polem v této oblasti takřka neoraným. Zde
se nachází jedna z cest, jak včelařství zachovat pro další generace, neboť ze statistik vyplývá,
ţe věkový průměr včelařů se stále zvyšuje a mladé generace včelaření příliš neláká. Avšak
nynější trend zdravého ţivotního stylu můţe vést také ke zvýšení zájmu o med, který má
kvalitou zaručenou certifikátem.
Důleţité je také zmínit, ţe tzv. bio-med je pro včelaře samotné srozumitelný pojem. V práci
Javory nalezneme výpovědi, které indikují spíše negativní pohled na značku bio ve spojení
s medem. Zaznívá zde názor, ţe med je ze své podstaty přírodní a není tak důvod povaţovat
některý za „více“ nebo „méně“ přírodní.
2.2 Současný stav ekologického chovu včel v České republice
Česká republika nastoupila trend zvyšování podílu ekologických zemědělců, u včelařů však
prozatím trend nevidíme. První, který získal certifikát ekologického chovatele včel je Dr. Ing.
Jan Pintíř, Ph.D., producent bio medu „Pošumavské včeličky“. Produkci započal v roce 2008
a pokračuje v ní dodnes. V roce 2008 hospodařil na 358 úlech a jedná se jiţ o profesionálního
včelaře. Celkově je u nás registrováno 12 ekologicky hospodařících včelařů26. Výroční zpráva
obecně prospěšné společnosti Kontroly ekologického zemědělství (dále je KEZ o.p.s.)27 uvádí
26Podle Ministerstva zemědělství k 31.12. 2009
https://eagri.cz/public/eagri/vyhledavani/index$41111.html?query=včel&subportalName=
27 Dostupné na https://www.kez.cz/vyrocni-zpravy
20
ještě včelaře Mgr. Zbyněk Marjanko, který však jiţ není uveden v celkové statistice za rok
2008.
2.3 Jak se stát ekologickým chovatelem včel
Stejně jako jiný ekologický chovatel nebo zemědělec platí i zde pro včelaře povinnost naplnit
poţadavky Zákona o ekologickém zemědělství28 a získat certifikát k uţívání označení bio pro
své produkty. Cesta k získání certifikátu je z pohledu ţadatele dlouhá a administrativně
náročná. Celý průběh řízení je popsán v kapitole 1.3.2. Proces získání certifikátu
ekologického chovatel. Zde se zaměřuji na získání certifikátu jen od organizace KEZ o.p.s.
2.3.1 Druhy certifikátů
Získání certifikátu bio kvality pro produkt je v České republice podmíněno splněním
poţadavků vyplývajících ze zákona o ekologickém zemědělství, které jsou kontrolovány
některou z organizací k tomu oprávněné Ministerstvem zemědělství. U nás se jedná
o organizace KEZ o.p.s, ABcert a Biokont. Tyto jediné mohou udělit značku „Biozebry“,
která je ve vlastnictví Ministerstva zemědělství. Certifikaci škologických včelařu provádí
všechny uvedené organizace. Navíc musí být ekologický chovatel včel registrován na
Ministerstvu zemědělství.
2.3.2 Proces získání certifikátu ekologického chovatele
Ve své práci se věnuji praxi, kterou uvádí KEZ o.p.s. Před udělením certifikátu musí být
ţadatel registrovaným chovatelem včel orgány veterinární správy, a pokud med také
zpracovává registrován u orgánů veterinární správy pro tuto činnost. Následně musí ţadatel
kontaktovat KEZ o.p.s. aby mohl vstoupit do kontrolního systému a uzavřít smlouvu
o kontrole a certifikaci. Následuje vstupní kontrola ze strany KEZ přímo u ţadatele. Účelem
je zjistit, do jaké míry je chovatel připraven na ekologický způsob hospodaření. Zde je
moţnost konzultovat poţadavky s kontrolním orgánem a především moţnost objasnění
nesrovnalostí, které mohou certifikaci a následné kontroly provázet.
28 Celý název: Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství
21
2.3.3 Kontrola zdravotní nezávadnosti a jakosti medu – veterinárně -hygienické předpisy
pro produkci bio medu
Nyní se chci věnovat otázce: kdo dbá na kvalitu medu, který se u nás prodává pod značkou
bio? V České republice je zodpovědným orgánem státní veterinární správa, která dozoruje
dodrţování poţadavků stanovených evropskou i národní legislativou, vydává závazné pokyny
a opatření, v případě, kdy včelař nebo jím produkovaný med nesplňuje tyto poţadavky.
Ve spolupráci chovatele včel, příp. zpracovatele medu s krajskými veterinárními správami
jsou tyto náleţitosti kontrolovány popřípadě naplňovány.
Chovatel certifikovaný jako ekologický musí kaţdoročně obnovovat platnost svého
certifikátu. Děje se tak na základě inspekce, kterou pro toto odvětví provádí opět KEZ.o.p.s.
Na bio med nejsou, podle slov MVDr. Jany Horňáčkové ze Státní veterinární správy, kladeny
ţádné zvláštní poţadavky jakosti či fyzikálně-chemických norem. Nicméně existuje značka
kvality „Český med“, kdy některé poţadavky pro pouţívání této značky kvality jsou přísnější
neţ poţadavky stanovené legislativou.
Pokud chce získat chovatel certifikát bio med, musí, mimo jiné, poslat vzorky svého medu do
laboratoře, která je akreditována29 na danou metodu vyšetření - vyšetření medu na fyzikálněchemické
vlastnosti (kyselost, obsah cukrů, hydroxymethyfurfural, obsah vody, obsah
nečistot…) a vyšetření na kontaminanty (např. těţké kovy, pesticidy atd.) a vyšetření na
zbytky (rezidua) veterinárních léčiv30. Tato vyšetření poskytuje státní veterinární ústav (v ČR
jsou tři Olomouc, Praha, Jihlava) nebo k tomuto účelu certifikované laboratoře.
2.4 Právní úprava ekologického chovu včel
Vstupem České republiky do Evropské unie se pro nás stává závazné Nařízení Rady
č. 2029/91(dále jen „nařízení“), které upravuje podmínky ekologického zemědělství a způsob
ekologického hospodaření a tedy i ekologický chov včel. Toto nařízení je základem Zákona
č.242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Zákon obsahuje ustanovení upravující registraci
ekologických zemědělců, podmínky pro kontrolu a kontrolní organizace včetně sankčního
systému. Nařízení rady upravuje všechny oblasti chovu včel za účelem ekologického chovu.
Nařízení se věnuje především původu včel, umístění včelínů, výţivě, prevenci chorob a
29Akreditaci uděluje Český institut pro akreditaci o.p.s., s pracovišti v Praze nebo v Brně, více na
https://www.cia.cz/default.aspx?id=1
30 U nás je léčení včel antibiotiky omezeno pouze na doporučení veterinárního orgánu.
22
veterinární péči, řízení chovu a označování a také vlastnostem materiálů pouţívaných ve
včelařství. Po splnění podmínek uvedených v nařízení má chovatel moţnost zaţádat si
o udělení certifikátu zaručující bio kvalitu jeho produktů. Nyní se podrobně zaměřím na
poţadavky ekologického chovu včel v jeho jednotlivých oblastech.
2.4.1 Původ včel
Základním poţadavkem pro ekologický chov je takový původ včel, který odpovídá místnímu
ekotypu31 a to především druhu Apis mellifera. Obecně je poţadována zásada chovat takové
druhy, které se umí přizpůsobit specifikům daného regionu.
Další odlišnost oproti konvenčnímu včelaření je v pořizování nových včelstev. Tyto musí být
pořízeny od ekologického včelaře nebo získány dělením ekologicky chovaných rojů.
Zde můţe český včelař narazit na nedostatek vhodných včelstev a to především z důvodu
mizivého počtu registrovaných včelařů.
Nařízení uvádí výjimku, která povoluje ročně včlenit do ekologických včelínů, které splňují
stanovené poţadavky, královny a roje z konvenčního chovu, ale pouze do počtu 10%
z celkového chovu. /čelem tohoto opatření je obnova rojů.
2.5 Umístění včelínů
Pro naplnění standardu bio kvality je i laické veřejnosti podmínka vhodného umístění včelínů
opodstatněná. Rádius, ve kterém se včely kolem úlů pohybují, dosahuje aţ 3 kilometrů.
Nařízení proto stanovuje, ţe kromě dostatku přírodního nektaru, medovice a pylu pro včely
a také přístup k vodě; musí být tyto zdroje buď plodinami pěstovanými ekologicky, nebo jsou
to zdroje přírodního charakteru. Vegetace ve stanovené vzdálenosti od úlů můţe být ošetřena
vybranými prostředky, které jsou uvedeny v nařízení. Jedná se především o produkty pro
vyuţití při hnojení a zlepšování půdních vlastností, produkty určené k ochraně před škůdci a
chorobami a jiné.
V podmínkách ČR zajišťují přirozenou a polopřirozenou snůšku především tyto druhy
rostlin32: líska, olše, vrba, topol, jilm, javor, pampeliška, podběl, slivoň, hloh, akát,
lípa,maliník, ostruţiník, vrbka, kyprej, tuţebník, svazenka, štírovník, mateřídouška, pohanka,
31 Ekotyp
32 Metodické listy č.35: Chov včel v ekologickém zemědělství
23
čekanka, bodlák, pcháč, chrpa, břečťan, lesní jehličnany apod. Velkoplošně se vyuţívají
zejména snůšky z ovocných stromů, řepky, pohanky, jetele a kukuřice (Přidal 2008).
2.6 Výživa
Zima je pro včely klidové období, ale i přesto potřebují dostatek potravy, zde nastává důleţitý
rozdíl oproti konvenčnímu chovu včel. Ekologický včelař je povinen ponechat včelstvu
dostatek zásob na přečkání klidového období. Nařízen povoluje dokrmování pouze produkty
z ekologické produkce, pokud není k dispozici med z produkce daného včelstva. To stejné se
vztahuje i k umělé výţivě, tedy dokrmování melasou nebo cukrovým sirupem. Výjimka
nastává v situaci, kdy je včelstvo ohroţeno extrémními klimatickými podmínkami. Umělá
výţiva se vyuţívá jen v mezidobí snůšek.33 Včelař je povinen po kaţdém stáčení nechat
včelám alespoň 4kg jejich medu. Pokud chovatel pouţije umělou výţivu, je povinen vést její
přesné záznamy, které obsahují sloţení výţivy, datum a včelstvo, kterému byla podána.
2.7 Řízení chovu a označování
Významné změny jsou obsaţeny v nařízení vztahující se k zásahům do včelstva a k vytáčení
medu. Tato opatření mají za cíl zachovat včelám co největší míru přirozeného chování, aniţ
by se potlačovaly přirozené aktivity. Co nařízení povoluje je usmrcení staré včelí královny a
umělou inseminaci34.
Opatření vztahující se ke včelstvu je striktní: je zakázáno mrzačení včel, jediné, co je
povoleno je označování. Konvenční včelaření často přistříhává královnám křídla. Další
praktikou, která je omezena je likvidace samčího plodiště, zde můţe včelař zasáhnout pouze
v případě, ţe se jedná nutné opatření k utlumení varroázy35. Vyhláška36 dále zakazuje
pouţívání plástů starších 3 let,
pouţívání pylových náhraţek
33 Konkrétně se jedná o období poslední snůšky medu do období 15 dní před zahájením další nektarové nebo
medové snůšky
34 Inseminace
35 Více o varroáze v kapitole prevence chorob a veterinární práce.
36 Prováděcí vyhláška č.53 k zákonu 242/2000 Sb
24
Opatření, která se týkají stáčení medu. Na prvním místě je zákaz zabíjení včelstva jako
metody spojené se získáváním včelařských produktů, tedy vytáčení medu z rámků, které
obsahují ţivý plod, a pouţívání syntetických odpuzovačů. Při vytáčení medu se odpuzují
včely, kdyţ se vytahují rámky s plnými plásty. Nesyntetické odpuzování je moţné například
pomocí výkluzů, smetáčku, odfukováním. Syntetické odpuzování se aplikují hlavně
velkovčelaři. Zakázáno je také odvíčkování plástů plamenem nebo elektrickým proudem. Pro
vyjmutí plástů z úlu můţe včelař pouţít výkluzy nebo včely jen ometat, setřepat, či sfouknout.
Samotné vytáčení a zpracování medu musí být vedeno v záznamech o včelíně, které obsahují
datum a mnoţství získaného medu, popřípadě dalších produktů. Pro zachování pylu v medu,
který je jeho přirozenou součástí je povolena velikost filtračních ok síta pro zachycení nečistot
maximálně 0,2mm.
Vytáčení medu probíhá v zařízení nazývaném medomet, které pracuje na principu odstředivé
síly, vyhláška37 předepisuje medometu nerezový materiál, coţ se vztahuje i na odvíčkovací
zařízení. Ostatní potřeby musí být z materiálů schválených pro potravinářství.
Včelař má dle povinnosti informovat kontrolní subjekt o případném přemisťování včelínů.
Kamler spol. (2009) doporučuje jako jedno z moţných opatření proti rojení silného včelstva
se dnes i v konvenčním chovu odklání ubíráním plástů s plodem a jejich připojení
k zesilovanému včelstvu
2.8 Vlastnosti materiálů používaných ve včelařství
Včelaření v České republice je povolenou jen v nástavkových úlech, tedy takových, kde se
dají snadno kontrolovat plásty, protoţe jsou vystavěny v rámcích. Tyto rámky mají různé
rozměry. Druhy rámků jsou u nás následující: Adamcův, Čechoslovák.. Snadná manipulace
s rámky napomáhá také včas zjistit ohroţení včelstva parazity nebo nákazou. Nástavkové úly
mohou mít různé rozměry, záleţí na kaţdém včelaři, jaké si zvolí, které mu vyhovují.
Ekologický chov předpokládá také vyuţití materiálů z přírodních zdrojů. Pro stavbu úlů můţe
být proto pouţito pouze dřevo. Výjimku tvoří drobné součásti úlů jako například mříţky38.
37 tamtéţ
38 Mříţka jako dno úlu umoţňuje včelám přímý kontakt s vnějším prostředím a tím lépe reagovat na změny
teploty. Další výhodou neustálý přístup čerstvého vzduchu do úlu a zabraňuje se nadměrné kondenzaci par a tím
zvýšeného výskytu plísní.
25
Vosk poţívaný pro potřeby úlu musí rovněţ pocházet předně ze zdrojů daného včelstva,
popřípadě z jiných zdrojů ekologického zemědělství. Fyzikální ošetření, např. pomocí páry
nebo přímého plamene, je povoleno.
2.9 Prevence a léčba chorob včel
Následující kapitolu věnuji stručné charakteristice moţných postupů při prevenci a léčbě
varroázy, která je vnímána jako nejzávaţnější onemocnění včel.
Nejen v rámci ekologického chovu včel, dle naší legislativy, je nepřípustné pouţívá látek,
které zanechávají v medu pozůstatky – rezidua. V případě nákazy varroázou Nařízení komise
č.889/2008 ) a také v prováděcí vyhlášce k Zákonu o ekologickém zemědělství 39 se jako
povolená léčiva uvádí: kyselina mravenčí, kyselina mléčná, kyselina octová a kyselina
šťavelová. Nařízení komise uvádí dále i thymol, ten však u nás není registrovaným léčivem a
proto se pouţívat nesmí.40
Tato léčiva nemusí být vţdy účinná a proto dochází k váţnému napadení včelstva varroázou.
V tomto případě je včelař povinen včelstvo léčit přípravky, které nařídí podle pokynů státní
veterinární správy. Po léčbě se na produkty daného včelstva vztahuje tzv. ochranná lhůta a to
na dobu jednoho roku. Nařízení dále stanovuje povinnost vést přesnou dokumentaci
o veterinární léčbě, která obsahuje: „druh přípravku s upřesněním aktivních farmaceutických
látek, jakoţ i podrobné informace o diagnóze, dávkování, způsobu podávání, době léčby a
zákonné ochranné lhůtě syntetizovaných alopatických přípravků“41. Včelař musí včelstva
léčená veterinárními přípravky, které jinak nejsou v ekologickém chovu včel povoleny,
přeloţit včelstva do izolovaných včelínů.
Zdeněk klíma uvádí, ţe příčinou častého váţného napadení včelstva varroázou, ať u
konvenčních nebo ekologických včelařů je jakási liknavost vůči monitoringu mnoţství
roztočů ve včelstvo. Uvádí, ţe je moţné v průběhu celého roku a zvláště v letech, kdy jsou
slabé zimy, kontrolovat spad včel. Dále uvádí, ţe naši včelaři si uvykli jen na kontrolu zimní
měli, stanovenou veterinární správou, která však podle slov Klímy je „jako jediná
diagnostická metoda naprosto nedostatečná. Dává spíše informaci o míře účinnosti
39 Prováděcí vyhláška č.53 k zákonu 242/2000 Sb. v platném znění § 23 ods.5 v platném znění
40 Nařízení komise (ES) č.889/2008, článek 25, odstavec 6, v platném znění
41 Nařízení komise (ES) č.889/2008, článek 38, odstavec 3 v platném znění
26
podzimních a zimních ošetření, navíc s velkou nepřesností“(Klíma in Veronica:2009, s.6).
V rámci opatření v boji proti varroáze byl občanským sdruţením Pracovní společností
nástavkových včelařů CZ (PSNV-CZ) zaloţen internetový portál Varroa monitoring systém.
Jedná se o volně přístupné stránky, kde mohou registrovaní uţivatelé – včelaři zadávat údaje
o spadu roztočů v průběhu celého roku. Tyto údaje jsou zobrazeny na mapě. Systém nabízí
moţnost lépe předcházet nebezpečnému zvýšení mnoţství roztočů na základě informací
o okolních včelstvech. V současné době je zde registrováno 372 stanic a kontrolováno tak
2900 včelstev42.
ZÁVĚR
42 https://varroamonitoring.cz/home.do
27
JMENNÝ REJSTŘÍK
Bentzien
Čermák
Gruna
Kubišová
Přidal
Veselý
28
LITERATURA
BENTZIEN, C. (2008): Ekologický chov včel.Český Těšín, Víkend. ISBN 978-80-86891-86-6
Český institut pro akreditaci o.p.s ://www.cia.cz/default.aspx?id=1
ČERMÁK, K. (2009): Šlechtění včel. Veronica, 2009, roč. 23, č. 2, s .2–3.
GRUNA, B. (2009): Včela jako přírodní druh a hospodářské zvíře. Veronica, 2009, roč. 23, č.2, s.2–3.
KLÍMA, Z. (2009): Varroáza a ekologické trendy ve včelařství.Veronica, 2009, roč. 23, č.2, s. 4-7.
KUBIŠOVÁ, S. – HÁSLBACHOVÁ, H. (2001): Včelařství. Brno, Mendlova zemědělská a lesnická
univerzita. ISBN 80-7157294-2
Metodické listy Ministerstva zemědělství ČR č.35: Chov včel v ekologickém zemědělství
Nařízení komise (ES) č.889/2008, v platném znění
Prováděcí vyhláška č.53 k zákonu 242/2000 Sb. v platném znění
PŘIDAL, A. – ČERMÁK, K. (2005d): Včelařství. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně.
Seznam ekologických včelařů k 31.12.2009, dostupné na:
https://eagri.cz/public/eagri/vyhledavani/index$41111.html?query=včel&subportalName=
Státní veterinární správa České republiky www.svscr.cz
SVS ČR – Státní veterinární správa České republiky, Slezská 7, 120 00 Praha 2. Ústní sdělení MVDr.
Jany Horňáčkové čí jí poskytnuté údaje a materiály.
VESELÝ, V., et al. (2009): Včelařství. Praha, Brázda. ISBN 80-209-0320-8
Výroční zpráva KEZ o.p.s. Dostupné na: https://www.kez.cz/vyrocni-zpravy
Vyhláška č.76/2003 Sb. v platném znění